NEVÍM, JESTLI SE 20. STOLETÍ ZAPÍŠE DO HISTORIE LIDSTVA DŽEZEM, SPUTNIKEM, NEBO TRANSPLANTACÍ SRDCE. NEVÍM, ZAPÍŠE-LI SE PERESTROJKOU, DVĚMA SVĚTOVÝMI VÁLKAMI NEBO PŘISTÁNÍM NA MĚSÍCI. JSEM VŠAK PŘESVĚDČEN O TOM, ŽE SE ZAPÍŠE VSTUPEM DO ATOMOVÉHO VĚKU A VĚKU GENETIKY. JE AŽ S PODIVEM, ŽE ATOM I GENETIKA MAJÍ JEDNO SPOLEČNÉ. CO? JÁDRO. JE AŽ S PODIVEM, ŽE JEDNO JÁDRO JE SPOJENO SE ŽIVOTEM, DRUHÉ MŮŽE BÝT PŘÍČINOU JEHO KONCE.

ŘETĚZOVÁ REAKCE

Pár století před naším letopočtem prohlašoval řecký myslitel Demokritos, že všechny látky vyskytující se v přírodě sestávají z nedělitelných a nepředstavitelně malých částeček,a nazval je atomy od řeckého „atomos“, nedělitelný. Jistě netušil jaký smvsl dostane toto slovo za dva tisíce let.V roce 1905 představil Albert Einstein světu „teorii relativity“. Vědecké pojednání o rychlosti světla obsahovalo jeden poznatek, jednu formulaci, a sice rovnici E = mc2. Rovnice říká, že v materii vězí energie,která se rovná hmotě materie násobené kvadrátem rvchlosti světla. Pro úplnost, rychlost světla je 300 000 km/s. Pak rychlost na kvadrát znamená číslo, sestávající z 9 a šestnácti nul. Pro ilustraci: Rvchlost šíření světla je tak velká, že za vteřinu oběhne 7,5krát po rovníku zeměkoule. Z toho vyplývá, že v docela malé hmotě se skrývá nepředstavitelná energie. Protože to bylo i pro tehdejší vědce silné „kafe“, tak teorii relativity odmítali.

Odmítat ji přestali na konci 30. let minulého století. Bylo to v roce 1938, jeden rok před II. světovou válkou, je­den rok před přepadením Polska.

ŠTĚPNÁ REAKCE

Štěpit lze jen uran 235. Přirozený uran sestává z 99,3 % U 238 a jen s 0,7 % U 235. Narazí-li neutron do jádra U 235, jádro se rozpadne a vyzáří alespoň další dva neutrony. Dalšími nárazy se jádra od sebe oddálí a do okolí se vyzáří energie ve formě tepla a radioaktivního záření. Při štěpení vznikají další neutrony, které narážejí do dalších jader, a to je základ řetězové reakce, zakladu výbuchu atomové bomby.

KRITICKÉ MNOŽSTVÍ

Z 25 tisíc tun uranové rudy lze rafi­novat asi 50 tun uranu, ve kterém je 0,7% U235,čili asi 350kg.Vyvolání štěpné reakce v bombě vyžaduje neutronový zářič, jakýsi startér řetězové reakce. Podle teorie by exploze atomové bomby neměla být vůbec žádným problémem. Přechod z teorie do praxe však znamená vyřešit mnoho technických problémů. V případě, že je málo štěpného materiálu, neutrony opustí uranový blok a nezúčastní se dalšího štěpení a řetězová reakce se zastaví.

Proto bylo hledáno kritické množství štěpného materiálu,  tedy minimální množství, které zaručuje při zachování dalších technických podmínek, že dojde k explozi. Kritické množství je základní podmínkou pro udržení řetězové reakce. U uranu je to kolem asi 45kg a u plutonia kolem asi 7kg.

BOMBA VELIKOSTI BANÁNU

Dne 4. června 1942 svolal Speer, německý ministr zbrojního průmys­lu, aby si mohl udělat spolehlivý přehled o stavu věcí a vyhlídkách uranového výzkumu pro budoucnost, konferenci předních německých atomových vědců.Generál polní maršál Milch se dotázal jednoho z vědců, Wernera Heisenberga, jak velká by musela být bomba, aby srovnala se zemí tak velké město, jako je Londýn. Heisen­berg zdráhavě odpověděl, že asi tak velká jako je větší banán. Neza­pomeňte na tento výrok. Psal se rok 1942.

SKUPINA ALSOS MISSION

Pro zjištění stavu věcí nepřátelského výzkumu uranu prosadil americký generál Groves už v roce 1943 na Mi­nisterstvu války USA vytvoření zvlášt­ní mobilní výzvědné skupiny, která dostala krycí název ALSOS Mission.

Vytvořená skupina šla v patách bojovým jednotkám a disponovala při „slídění“ po německém atomovém výzkumu neohraničenými pravomo­cemi a prosazovala svoje záměry se vší tvrdostí. Vojenským velitelem ALSOSu byl jmenován plukovník Boris Pash, syn ruských emigrantů, a vědecké velení převzal Samuel Goudsmit, jehož rodiče emigrovali před nacismem z Holandska.

ROZTRHANÝ DOPIS

Byl to právě Goudsmit, který v polovině listopadu roku 1944 našel po dobytí města Štrasburku Američany, na říšské univerzitě v odpadkovém koši roztrhaný dopis, který tam zanechaly ustupující německé jednotky. Z něho Goudsmit zjistil četné indicie o německém atomovém výzkumu. Roztrhaný dopis byl adresován Heisenbergovi. Obsah Goudsmitovi zprostředkoval obraz o stavu výzkumných prací z léta 1944. Jeho zpráva Grovesovi zněla:

„Německo je ve výzkumu atomové bomby daleko za námi. Hitlerem ohlašovaná zázračná zbraň nemůže být atomová bomba.“

Zdálo se mu, že zpráva padla Američanům příliš lehce do klína. Nedůvěřoval roztrhanému dopisu. Groves přemýšlel,zda dopis byl naaranžovaný. Jak ukázala historie, byla jeho nedůvěra zcela oprávněná. Jsou to například odtajněné zprávy Spojenců k tématu německého atomového výzkumu. Mimo jiné to vyplývá z výslechů německých vědců zúčastněných na německém atomovém výzkumu, kteří byli vyslýcháni specialisty Spojenců po skončení války v anglickém Farm Hall. Je třeba si položit zcela legitimní otázku: proč byli němečtí vědci zúčastněni na nukleárním výzkumu stále vyslýcháni, když, jak bylo sděleno, byl německý výzkum ve srovnání s americkým Manhattan projektem zpožděny ?

V ATOMOVÉM BUNKRU

Druhá světová válka nabírá na obrátkách, jde do finále. Už není klid a bezpečí ani v Berlíně. Vědecká aparatura i vědci se stěhují před nále­ty Spojenců na jih Německa, do Haigerlochu.Vstupuji do bunkru. Žasnu. Tady pracoval výkvět německého atomo­vého výzkumu? Tady se snad dělala i atomová bomba. Tady se snad dalo mnoho vymyslet, ale nic realizovat. A vzpomenu si na zabezpečení Man­hattan projektu. Tady to ve srovnání s Amerikou byl středověk. Pak čtu, kdo tady pracoval. Mimo dr. Heisenberga dr.Wirtz, dr. Bagge… Středověk vnějším dojmem. Mozky byly součas­né, ne, mozky byly budoucí. „Tady něco nehraje,“ řekl jsem si pro sebe.

Z původního zařízení je zde jen de­molovaný ocelový reaktor. Ostatní jsou duplikáty. V bunkru se toho mnoho nezměnilo. Místo přístrojů jsou zde však panely s dobovými fo­tografiemi.Haigerloch vlastně patřil do fran­couzské zóny. Francouzi údajně nic nenašli. Proto se do toho dali Ameri­čané. Ti šli najisto.

Bylo to den po 54. Hitlerových narozeninách, bylo to 21. dubna 1945. Američané jsou v Haigerlochu. Rozplynul se sen o tisícileté říši a zhasla naděje Velkoněmecké říše na konečné vítězství a odvety tajné zbraně. Tak se psalo v americkém tisku.

A PIKANTNOST

V největším psychickém vypětí při ob­jevení bunkru v Haigerlochu najdou agenti CIA fotografii, kde je Goudsmit společně s Heisenbergem.Ani Goudsmit, ani Heisenberg netušili, že v roce 1945 si bude CIA lámat hlavu s fotografií, na které jsou Goudsmit a Heisenberg. CIA Goudsmita podezřívá ze zrady. Trvalo chvilku, než agenti CIA pochopili, že fotografie je z roku 1939, kdy byl Heisenberg na přednáškovém turné v USA, a ne pozdějšího data. Nakonec vědeckému vedoucímu Goudsmitovi uvěří. Svět je opravdu kulatý.

TADY NĚCO NEHRAJE

Necelých 5 tun těžká uranová bom­ba s přezdívkou „Little Boy“ ex­plodovala 6. srpna 1945 ve výšce asi 500 metrů nad Hirošimou. Za tři dny se podobný scénář opakoval nad dalším japonským městem Nagasaki.Zde explodovala bomba přezdívaná „Fat Man“. Její ničivá síla byla o jed­nu třetinu větší než předešlá exploze na Hirošimu. Minula však cíl asi o 2,5 kilometru. Následky nebyly proto strašnější než v Hirošimě.

To jsou historicky i časově doložitelné události. Podivné na tom je, že ex­perimentální bomba „Trinity“, která ex­plodovala v červenci 1945, byla bom­ba na základě plutonia. Na Hirošimu svržená bomba „Little boy“ byla na bázi uranu a „Fat Man“ svržená na Na­gasaki, byla opět na základě plutonia.

Jak je možné, že „princip“ svržených bomb se „střídá“. Vysvětlím. Jak to, že se odzkoušela atomová bomba na zá­kladě plutonia a naostro na Hirošimu byla svržena bomba na základě uranu 235 – neodzkoušená, na Nagasaki dopadla opět bomba plutoniová.To je stejná logika, jako kdyby se konstruktérům zadal vývoj ponorky a oni vyrobili letadlo a obhajovali to tím, že letadlo je také dopravní prostředek. V souladu s tím, plutoniová nebo uranová, je to pořád bom­ba. Kdo přijme toto jako „logické“ vysvětlení, pak s pořadím svržených bomb a zkušební bomby jistě nemá žádný problém.

A trochu předběhnu. Nebyla hirošimská bomba „neamerického“ původu? Nelogické? Naopak, bylo by to logické. Proč?

ZÁHADNÁ SKICA

Američané na začátku roku 1945 našli v Německu, říká se v Durynsku, výkres, skicu plánovaného útoku na New York, vypracovanou Němci už v roce 1944. Nejdříve se myslelo, že se jedná o konvenční raketový útok. Ale později se zjistilo, především z rozsahu zničení, a to až do okruhu 4,5 km, a z údaje, že razance výbuchu byla udána v kilokaloriích, se nemůže jednat o konvenční letecký nebo raketový útok. V epicentru se uvažo­valo o energii 1410 x 10na8 kcal.

Pro všechny, kteří si pod tímto číslem neumí nic představit, si jako nápovědu dovoluji uvést, že v epi­centru vzniklo malé slunce. Tak vysoká energie nemohla mít původ v konvenčním útoku.

NEBYLO VŠECHNO JINAK?

Američané se snažili o konstrukci ato­mové bomby na základě plutonia. Pro plutoniovou atomovou bombu nebylo třeba ani 10 kg plutonia. Plutoni­um se vyrábí z uranu. Američané neměli dostatek uranu.Je pak logické, proč odzkoušeli atomovou bombu na základě pluto­nia, ale není logické proč na Hi­rošimu, za pouhých necelých 6 týd­nů po úspěšném odzkoušení plutoniové bomby svrhli bombu na základě uranu, na které vůbec nepracovali.

Logiku by to mohlo mít v násle­dující skutečnosti. Koncem března 1945 opustila německá ponorka U 234 přístav v Kielu a vydala se směrem k Japonsku. Na její palubě bylo 560 kg oxidu uranu pro stavbu první japonské atomové bomby. Hlášení o konci II. světové války za­stihne U 234 ve vodách Atlantiku a ponorka zakotvila v americkém přístavu Portsmouth. Je to ironie osudu, ale U 234 připlula do ame­rického přístavu právě včas.

TŘI ATOMOVÉ BOMBY

Američané mají jedinou starost, jak dopravit těch 560 kg oxidu uranu na pevninu do Oak Ridge, kde byl uran obohacen. Obohacení trvalo asi jeden týden. Zbývalo dost času, aby se německý uran dostal do „hirošimské“ americké bomby.

A jako perličku přidáváme: Exis­tuje písemný materiál, který vypra­covala americká strana, v němž se o uranu z U 234 píše jako o uranu pocházejícím z Jáchymova.Představte si, jáchymovský uran v atomové bombě svržené na Hirošimu.

EXPLOZE NĚMECKÉ ATOMOVÉ BOMBY

Po válce uvedla do protokolu kustodka hradu Wachsenburg Clare Werner za­jímavé sdělení. Poskládáním mozaiky ze sdělení dalších svědků, indicií a protokolů se začala

skládat neu­věřitelná historie, která kdyby neby­la pravdou, byla by dokonalou science fiction.

„Na 4.březen 1945 si velmi dobře vzpomínám,“ pravila Clare Werner. „Měly se slavit na zámku nějaké narozeniny, ale celá sláva byla odvolá­na a už ani nevím z jakého důvodu. Co vím jistě, na zámku byl také Hans. S Hansem Rittermannem jsme byli dobří přátelé a oslovovali jsme se křest­ními jmény. Byl to právě Hans, který toho dne řekl, že dnes v noci se na vo­jenském cvičišti blízko Ohrdrufu stane něco neobvyklého, o čem jednou budou psát dějiny. Stane se něco, co svět dosud nezná a nikdo zatím nic podobného ne­viděl. Měli jsme jít večer na věž zámku a dívat se směrem na nedaleko vzdálené Röhrensee.“

MOHLY SE ČÍST NOVINY

„Do věže jsme šli asi v 8 hodin večer. V půl desáté se Röhrensee ozářilo, jako by stovkou blesků. Uvnitř bylo světlo čer­vené a zvenku žluté. Byla to taková záře, že se mohly číst noviny. Všechno trva­lo jen krátce, a potom jsme na chvilku vůbec neviděli. Pocítili jsme mohutný vítr a netrvalo dlouho a všechno se uklidnilo.Obyvatelé nedalekých vesniček Holzhausen a Wechmar příští den krváceli silně z nosu, měli bolesti hlavy a cítili nepříjemný tlak v uších. Já jsem byla druhý den jako zmlácená. Cítila jsem se zcela nesvá.Podle pozdějších informací ex­plodovala atomová bomba s náloží asi 200 gramů.“

VŠECHNO PO POŘÁDKU

Stále se tvrdilo, vlastně až do začátku 21. století, že atomová bomba s menším než základním kritickým množstvím „nálože“ je nerealizo­vatelná.Němci museli vědět, že tyto hod­noty mohou být sníženy při použití neutronového beryliového pláště a stlačením.Ve zprávě André Gsponera a Jeana-Pierra Hurniho v knize Fourth Generation Nuclear Weapons se píše, že největší stlačení může dosáh­nout až čísla 10. A Gsponer a Hurni se vyjadřují v poznámce zcela jasně.„Nejmenší množství plutonia, pro funkční plutoniovou bombu je asi 105g a u uranu 160g.“ Pak už je snadnější si přestavit, že na podobné věci pracovali za II.světové války němečtí vědci a inženýři a dosáhli na poli nukleární fyziky úspěchu,který specialisté pracující na projektu„Manhattan“ pokládali za nemožný.

Vzpomínáte na Heisenbergovo vyjádření, že atomová bomba bv mohla vypadat jako větší banán? A Heisenberg už to věděl praktickv dříve než před půl stoletím.

POHLED CHRONOLOGIE

Dne 21. dubna 1945 jsou Američané v Haigeriochu. Za čtyři dny poté prohlašuje prezident Truman, že atomovou bombu bude možno dokončit během čtyř měsíců. Krátce nato kapitulace zahnala německou ponorku U 234 do amerického přístavu. Je odvážné si položit otázku, zda bylo možno dokončit úspěšně Manhattan projekt bez pádu III. říše?

Co nechápe historie? Americká atomová bomba, vyzkoušená po II. světové válce na ostrově Bikini,měla ničivou sílu 11 kt TNT, prakticky polovinu ničivé síly atomové bomby svržené na Hirošimu. Americkv vědec Eduard Teller se po pokusu na Biki­ni vyjádřil.„It is a girl“(je to holka). Atomová bomba svržená na Hirošimu měla přezdívku boy – kluk.

Proč se zkoušela taková bomba, když už byla vyzkoušena účinnější?

MĚLI NĚMCI INTERKONTINENTÁLNÍ BOMBARDOVACÍ SYSTÉM?

Dne 29. června 1945 otiskly noviny Washington Post pozoruhodnou zprávu. Podle článku byly přípravy na bombardování New Yorku na letišti nedaleko hlavního města Norska, Oslo, téměř dokončeny. To nebyla novinářská zpráva,ale sdělení důstojníka britké RAF přímo z hlavního stanu. Vzletovou dráhou bvlo obrovské pole. Na něm našli spojenci 40 bombardérů s doletem 7 tisíc mil! Jedna­lo se o nový typ letadla typu Heinkel. Pro získání podrobností o strojích jich bylo několik rozebráno do šroubku. Německý pozemní personál při výslechu sdělil,že letadla bvla připlavena na misi do New Yorku a navíc měla nést na palubě nový druh trhaviny.

Mohlo se jednat o typ Heinkel He 177. V případě,že bychom zaměnili dolet v mílích za dolet v kilometrech, pak je to parametr, který přísluši skutečně typu He 177.Mohlo se jednat o let do Ameriky s vyskočením z letadla a následným vylovením osádky německou ponorkou, operující kolem východního pobřeží. Je možné, že pod tlakem válečné situace se mohly plány přiblížit variantě „kamikaze,“ tedy bez vyskočení z letad­la nebo vylovení z vody.

To není vymyšleno. Podobná situ­ace nastala v dubnu 1945 na vý­chodní frontě. I když „kamikaze“ lety byly odmítnuty velením Wehrma­chtu, přece k nim ojediněle na bojích o řeku Odru docházelo. V případě bombardéru He 177 vyvstává otázka, zda se nejednalo o letadla, která byla v režii SS. Byla skutečně vybavena bombami naváděnými na cíl a byla určena pro bombardování Anglie. Nebyla urče­na i pro bombardování New Yorku?

PRAŽSKÝ HE 177

Jedno takové letadlo se mělo „přesta­vovat“ v Praze. Neexistují sice žádné dostupné dokumenty, ovšem na zá­kladě fotografií lze vysledovat zvlášt­nosti této přestavby. Pumovnice byla zvětšena, byla předělána okna na po­zorování a usnadněn přechod z kabiny k pumovnici.  O letadle typu He 177 se objevily další zprávy. Byla snížena jeho váha tím, že byla snížena ku­lometná a kanónová výzbroj, letadlo dostalo přídavné nádrže a jeho dolet byl zvýšen na 8000 km. S tím se dalo doletět do USA. Jeho pumovnice byla uzpůsobena na shazování bomb s padákem a le­tadlo bylo uzpůsobeno pro lety ve výšce 7000 m. Co je překvapující?

TO JSOU PARAMETRY B-29

Proč byla provedena tato přestavba? K čemu mohla sloužit? Našla se para­lela. Až podivuhodná náhoda. Americké letadlo B-29 prodělalo stejnou pře­stavbu. To letadlo se jmenovalo Enola Gay a neslo 6. srpna 1945 americkou atomovou bombu na Hirošimu. Do souvislosti s He 177 se dostává i nálet na Škodovy závody. Na pře­stavbě letadla se pracovalo i ve Škodových závodech. Měl tedy nálet zabránit tomu, aby He 177 vzlétl s nákladem, a třeba s ato­movým nákladem směrem na USA? Nebo byl nálet čistě věc politická, aby se letadlo nedostalo do rukou Rudé ar­mády? To nejsou plané úvahy.

Je nápadné, že podobný nálet na konci války postihl německé město Postupim. A bylo to krátce předtím, než tam došla Rudá armáda. A jsou indicie, že v Postupimi stejně jako ve Škodovce se přestavovalo He 177. Při dokončovací přestavbě He 177 v Letňanech měl poznamenat jeden z inženýrů: „Budeme-li úspěšní, ovlád­neme celý svět.“ Práce na přestavbě He 177 byly po atentátu na Hitlera zpo­maleny. Jedno takové letadlo bylo viděno do 8. května 1945 na pražské Ruzyni. Jak se tam dostalo a kam zmizelo, zbývá vysvětlit.

Zdroj: Petr Vokáč – Fakta & Svědectví