Měnové kurzy ovlivňují naše peněženky

Euro, dolar, libra,… Názvy světových měn slýcháme dennodenně ze všech stran. Měny a zejména jejich kurzy řeší většina z nás pár dní před odjezdem na dovolenou, když se snažíme co nejvýhodněji směnit české koruny. Vývoj kurzů nás ale ve skutečnosti ovlivňuje každý den. Pojďme se na problematiku měny podívat trochu hlouběji.

Definice  „měny“

Měnu lze definovat jako konkrétní druh peněz upravený právním řádem příslušného státu neboli jako určitou národní formu peněz. Oficiálně s ní lze tedy platit pouze na určitém území, vymezeném obvykle státními hranicemi, tak jak je tomu například v případě české koruny. Na základě mezinárodní smlouvy však může jedna konkrétní měna platit rovněž na území několika států, což je třeba příklad eura v rámci Evropské měnové unie. V některých případech pak můžou vybrané země dokonce používat jako své zákonné platidlo měnu země jiné, stejně jako používá například Lichtenštejnsko švýcarský frank.

Základní měnová jednotka

Z výše uvedeného je mimo jiné zřejmé, že měnu nelze stanovit úplně libovolně, byť každý stát disponuje tzv měnovou suverenitou. Každý stát je však při výběru měny zároveň vázán pravidly mezinárodního měnového systému, a proto je pro existenci konkrétní měny mimo jiné podmínkou, aby byla stanovena tzv. základní měnová jednotka a aby byla dále zřízena nějaká ústřední instituce, která se vydáváním této měny zabývá (u nás plní tuto roli Česká národní banka).

Dílčí měnové jednotky

Mnoho měn je pak dále děleno na další dílčí jednotky, byť se mince nebo bankovky v nominálních hodnotách dílčích jednotek často vůbec nevydávají. Typicky se jedná o zlomek základní jednotky, například desetina nebo i tisícina, v drtivé většině případů je to však setina hlavní měny (1 koruna = 100 haléřů, 1 dolar = 100 centů, 1 frank = 100 centimů). Výjimky nicméně existují i v tomto případě a tak třeba Mauritanie či Madagaskar patří mezi poslední země, které nepoužívají desetinný systém a dílčí měnové jednotky jsou zde jednou pětinou měny základní.

Devizové kurzy

Pro možnost obchodovat s měnou, nebo spíše vyměňovat jednotlivé měny mezi sebou, jsou v dnešní době stanoveny tzv. devizové kurzy, které udávají vzájemnou aktuální cenu daných měnových jednotek, obvykle jako podíl jedné měny (domácí) ku měně jiné (zahraniční). Pro lepší pochopení problematiky směnových kurzů je ovšem vhodné se podívat také do historie, kdy byly peníze ještě kryté nějakou komoditou, nejčastěji například zlatem. Tehdy totiž byla jednotka každé měny pouze jiným názvem pro určité množství tohoto kovu a směnné kurzy tak byly prostě dány. Šlo vlastně jen o poměry hmotností měnových jednotek, díky čemuž byly tyto směnné kurzy dříve v podstatě neměnné a nebylo tedy třeba je ani sledovat.
Dnes jsou však změny kurzu naopak prakticky neustále, protože hodnota peněz dané měny již není nikterak ukotvena hmotností nějakého kovu a pro kurzy je tak rozhodující především měnová politika jednotlivých centrálních bank. Jestliže totiž množství dostupných jednotek nějaké měny vzroste, tak jako se tomu v poslední době děje například ve Spojených státech amerických, pak daná měna logicky ztrácí vůči ostatním. Ostatní centrální banky pak na tyto situace mohou reagovat různým způsobem, a to dle
konkrétního postoje, jaký v této souvislosti zaujímají. Buď se vzdají jakékoli intervence a ponechají svoji měnu v režimu volně pohyblivého kurzu, nebo naopak na vychýlení kurzu reagují nákupem či prodejem své měny na devizových trzích, čemuž se říká režim fixních měnových kurzů. Kromě těchto dvou extrémních přístupů existuje ještě jeden přístup, který zastává například i Česká národní banka, která si vyhrazuje právo do vývoje měnových kurzů zasáhnout, nicméně tuto možnost využívá pouze zřídka, ve výjimečných případech.

Pohyb měnového kurzu

Přes všechny možnosti intervence však zůstává kurz především tržním fenoménem, reagujícím na nabídku a poptávku, stejně jako na aktuální ekonomickou či politickou situaci dané země, a proto je také jen velmi těžko předpověditelný. Za pohybem měnového kurzu navíc často stojí i nejrůznější spekulace čili očekávání lidí, že dojde k nějakému vývoji. Nákupy konkrétní měny jsou pak na tomto očekávání založeny, a tak například běžně nastávají situace, kdy lidé jedné země záměrně ve velkém množství skupují a drží měnu země jiné. Funkci takovéto rezervní měny plnil v desetiletích po druhé světové válce například americký dolar, ale mnohde i německá marka.

Měnový kurz nás ovlivňuje každodenně

Každopádně pro běžného člověka je v souvislosti s měnovými kurzy asi nejdůležitější , jakým způsobem ovlivňují naše vlastní životy. Nejaktuálnější bývá tato otázka v době dovolených, kdy mnoho z nás vyráží za hranice našeho státu, a jsme tedy vystaveni potřebě obstarat si příslušnou měnu za aktuální cenu. Ve skutečnosti nás ale vývoj měnových kurzů ovlivňuje prakticky každý den, protože tím, jak například naše koruna posiluje, zlevňuje se pro nás zahraniční zboží, což oceníme nejenom my spotřebitelé, ale i všichni dovozci. Naopak u nás vyrobené zboží zase v zahraničí zdražuje, což pochopitelně netěší pro změnu vývozce. Obecně lze sice konstatovat, že posilování měny je pro ekonomiku daného státu obvykle žádoucí, nicméně pro ekonomiku, založenou výhradně na exportu, už pozitivní vliv posilování měny není zdaleka tak jednoznačný.

Zdroj: magazín C +

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>